Proč jsme tento článek připravili?

V servisu se totiž stále opakují podobné situace. Přijede kolo, které je jinak úplně v pořádku, ale řetěz je zalepený nevhodným olejem, rychloupínák je utažený tak, že nejde povolit, sedlovka nebyla několik let vytažená, brzdy jsou špatně nastavené nebo majitel vůbec netuší, že řetěz už měl být dávno vyměněný.

Často přitom nejde o nezájem. Spousta lidí prostě neměla možnost se při nákupu zeptat na všechny základní věci. Při převzetí kola není vždy čas vysvětlovat desítky detailů a obecný návod dodávaný ke kolu zase většinou řeší především bezpečnost, ovládání a konkrétní komponenty.

Tento článek proto není určený k tomu, aby z každého cyklisty udělal domácího mechanika. Chceme spíš ukázat, co by měl každý majitel kola nebo elektrokola vědět, co zvládne jednoduše sám a kdy už je lepší svěřit kolo servisu.

Co zkontrolovat ještě před první jízdou

Nemusíte hned kontrolovat každé ložisko a rozebírat pohon. Zaměřte se na věci, které mají přímý vliv na bezpečnost a pohodlí:

• výšku a polohu sedla,
• polohu řídítek,
• nastavení brzdových pák,
• polohu řadicích páček a ovládacích prvků,
• správné upevnění kol,
• dotažení představce a řídítek,
• upevnění sedlovky a sedla,
• správné dotažení pedálů,
• tlak v pneumatikách,
• a samozřejmě funkci brzd a řazení.

Řídítka nejsou jen otázkou vzhledu

Jedna z věcí, kterou po vybalení kola vídáme poměrně často, je nesprávná poloha řídítek. Řídítka mohou být po přepravě pootočená, případně nastavená tak, aby vše při skládání kola „nějak vyšlo“. To ale ještě neznamená, že je jejich poloha správná pro jízdu.

Stejně tak není důvod nechávat brzdové páky v poloze, ve které byly při montáži nebo přepravě. Pokud jsou páky výrazně natočené nahoru nebo naopak dolů, nemusí být zápěstí a předloktí při běžném úchopu v přirozené poloze.

U horských a trailových kol se poloha řídítek a brzdových pák nastavuje s ohledem na typ jízdy a polohu těla. U trekingového, městského nebo elektrokola bude nastavení často jiné. Neexistuje proto jedno univerzální číslo, které by bylo správně pro každého.

A co sedlo?

Sedlo není jen místo, na kterém má člověk sedět. Jeho výška, posunutí a sklon ovlivňují polohu celého těla při šlapání. Příliš nízké nebo naopak příliš vysoké sedlo může zbytečně zatěžovat kolena a měnit způsob, jakým kolo ovládáte.

Základní nastavení zvládne většina cyklistů sama. Pokud ale řešíte bolest kolen, zad, rukou, krku nebo dlouhodobé nepohodlí, nemusí být řešením jen „posunout sedlo o centimetr“. V takovém případě může být vhodné odborné nastavení posedu.

Výška sedla není podle toho, jestli dosáhnete nohama na zem

Když sedíte na kole a máte nohu ve spodní poloze kliky, neměla by být úplně propnutá. Zároveň by ale neměla zůstávat výrazně pokrčená. Cílem je najít takovou výšku, při které můžete plynule šlapat bez zbytečného natahování nebo stlačování kolene.

Problém je, že ideální výška závisí nejen na výšce postavy, ale také na délce nohou, typu kola, konstrukci rámu, délce klik a způsobu jízdy. Proto není možné říct, že například určitá výška sedla bude správná pro každého člověka určité výšky.

Sedlo se nenastavuje jen nahoru a dolů

Sedlo lze podle konstrukce posouvat také dopředu a dozadu a měnit jeho sklon. Tyto změny přitom ovlivňují polohu těla vůči pedálům a řídítkům.

U běžného kola není potřeba začínat složitým měřením. Sedlo by mělo být především stabilně upevněné, přibližně vodorovné, pokud konstrukce a typ kola nevyžadují jiné nastavení, a jeho poloha by měla umožnit přirozené šlapání bez neustálého posouvání těla.

Řídítka musí odpovídat typu kola i způsobu jízdy

Jinou polohu těla budete mít na silničním kole, jinou na horském kole a úplně jinou na městském nebo trekingovém kole. Proto není správné nastavovat řídítka pouze podle toho, jak vypadají.

U horského kola je běžné sportovnější nastavení s větším předklonem. U trekingového nebo městského kola bývá poloha vzpřímenější. Elektrokolo přitom může mít podobné nastavení jako klasické kolo stejného typu – samotný motor neznamená, že musí být řídítka nebo sedlo nastavené nějakým speciálním způsobem.

Důležité je, aby při běžném úchopu nebyla zápěstí nepřirozeně zalomená a abyste nemuseli při jízdě neustále přenášet nepříjemně velkou část váhy na ruce.

Posed není jednou provždy nastavený

To, co vám vyhovuje při krátké jízdě kolem domu, nemusí být stejně pohodlné po třech hodinách v sedle. A pokud začnete jezdit jiným stylem, přidáte delší trasy nebo změníte typ kola, může se změnit i to, jaké nastavení vám vyhovuje.

Proto je dobré vnímat vlastní tělo. Pokud vás po každé jízdě pravidelně bolí stejné místo, není ideální řešit problém pouze lékem proti bolesti nebo novým doplňkem. Nejprve je potřeba zjistit, jestli není problém v nastavení kola.

Správný posed je ale jen první část. Jakmile máte sedlo a řídítka nastavené, přichází na řadu samotné ovládání kola – především poloha brzdových a řadicích pák.

Brzdová páka má být tam, kde ji přirozeně ovládáte

Při jízdě by měla ruka, zápěstí a předloktí tvořit přirozenou linii a prsty by měly pohodlně dosáhnout na brzdovou páku. Neměli byste kvůli brzdění výrazně lámat zápěstí nahoru nebo dolů ani při každém zabrzdění měnit polohu ruky.

Přesný úhel proto není možné určit jedním číslem pro všechna kola. Jinak bude vypadat nastavení horského kola určeného pro jízdu v terénu, jinak trekingového kola a jinak městského elektrokola. Důležitější než konkrétní číslo je poloha ruky při skutečném úchopu a jízdě.

U sportovnějších kol bývají brzdové páky nastavené tak, aby při jízdě ze sedla a v běžném postoji přirozeně navazovaly na předloktí. U pohodlnějších městských a trekingových kol může být poloha vzpřímenější. Správně tedy není „všude stejně“, ale tak, aby odpovídala konkrétnímu kolu a jeho použití.

Řídítka musí být správně natočená

Při montáži nebo přepravě se může stát, že řídítka nejsou vůči rámu v ideální poloze. U rovného řídítka je základní kontrola poměrně jednoduchá – při pohledu zepředu by mělo být řídítko správně vystředěné vůči kolu a přednímu kolu.

U složitějších tvarů řídítek je potřeba sledovat také jejich natočení. Nestačí tedy pouze to, že je řídítko „rovně“. Jeho poloha ovlivňuje dosah na páky, výšku úchopu i celkovou pozici těla.

Nezapomeňte na řadicí páčky a ovládání elektrokola

Stejný princip platí také pro řadicí páčky, ovladače elektrokola, tlačítka a další prvky na řídítkách. Neměly by být umístěné jen proto, aby se všechny vešly vedle sebe.

Při běžném úchopu byste měli být schopni pohodlně řadit a ovládat potřebné funkce bez toho, abyste museli výrazně měnit úchop nebo pouštět řídítka. U elektrokola to platí dvojnásob – ovladače asistence, displej nebo další ovládací prvky používáte během jízdy a jejich poloha by měla být přirozená a bezpečná.

A co když jsou páky po vybalení výrazně nahoře?

Pokud jsou brzdové páky například natočené výrazně vzhůru, není potřeba se s tím smířit jen proto, že „tak přišlo kolo“. Stejně tak není správným postupem otočit je náhodně dolů podle oka.

Nastavení je potřeba provést podle typu kola, polohy jezdce a způsobu, jakým kolo používáte. Po nastavení je vhodné zkontrolovat také dosah prstů na páku, volný chod páky a to, zda se při silném zabrzdění páka nedostává do nevhodné polohy.

Jakmile máte správně nastavený posed, řídítka i ovládací prvky, přichází na řadu samotné upevnění kol. A právě rychloupínáky a pevné osy jsou další oblastí, kde se často setkáváme s extrémem „málo“ nebo „na krev“.

Rychloupínák není šroub

Rychloupínák funguje pomocí upínací páky. Při zavírání by měl být cítit zřetelný odpor a po úplném zavření musí páka bezpečně držet. Není potřeba ji přitom zavírat takovou silou, že ji následně nedokážete otevřít bez nářadí.

Správně zavřený rychloupínák poznáte mimo jiné podle toho, že páka drží v uzavřené poloze a nemá tendenci se sama otevírat. Páka také nemá být volně namířená tak, aby se mohla při jízdě zachytit o okolní předměty.

Páka nemá mířit kamkoliv

U rychloupínáku není důležité pouze samotné dotažení. Rozumně umístěná má být také jeho páka. Neměla by být volně vyčnívající do prostoru, kde může zachytit o překážku nebo kde překáží při manipulaci s kolem.

U předního kola je navíc dobré po každém nasazení zkontrolovat, zda je kolo správně usazené ve vidlici. Nestačí pouze zavřít rychloupínák.

Pevná osa je jiný systém

U moderních horských, gravelových, silničních i elektrokol se stále častěji používají pevné osy. Ty nefungují stejně jako klasický rychloupínák. Kolo je pomocí osy pevně spojeno s vidlicí nebo rámem a osa se dotahuje závitem podle konkrétní konstrukce.

Ani tady ale neplatí „utáhnout co nejvíc“. U řady komponentů výrobce stanovuje konkrétní utahovací moment. Pokud je uvedený například na ose, vidlici, rámu nebo v dokumentaci výrobce, je vhodné se jím řídit.

Především u karbonových komponentů a lehkých závodních kol může být přetažení stejně problematické jako nedostatečné dotažení.

Po každém vyjmutí kola udělejte krátkou kontrolu

Pokud například převážíte kolo autem a před přepravou vyndáváte přední nebo zadní kolo, po jeho opětovném nasazení není dobré jen rychle zavřít páku nebo dotáhnout osu a vyrazit.

• zkontrolujte, zda je kolo správně usazené,
• zkontrolujte upevnění rychloupínákem nebo pevnou osou,
• roztočte kolo a zkontrolujte, zda se volně otáčí,
• u kotoučových brzd ověřte, zda kotouč výrazně nedrhne,
• před jízdou ověřte funkci brzdy.

Správně upevněná kola jsou základ. Stejně důležité ale je, jak na kole zacházíte během samotné jízdy. Způsob řazení, kadence a práce s převody totiž výrazně ovlivňují opotřebení řetězu, kazety i převodníků – u elektrokol ještě výrazněji.

Co je kadence?

Kadence je jednoduše počet otáček klik za minutu. Čím vyšší kadence, tím rychleji nohama otáčíte. Čím nižší kadence, tím více síly obvykle musíte do každého šlápnutí vložit.

Pro běžnou jízdu není potřeba sledovat každou otáčku pomocí cyklopočítače. Důležitější je naučit se poznat, kdy je převod příliš těžký. Pokud při jízdě výrazně tlačíte do pedálů, šlapání je trhané a máte pocit, že každou otáčku doslova „rvete“, je čas zařadit lehčí převod.

Řaďte dřív, než je pozdě

Ideální okamžik pro přeřazení je často ještě před kopcem nebo před výrazným zpomalením. Pokud začnete řadit až ve chvíli, kdy už sotva otáčíte klikami, pohon je pod velkým zatížením a řazení nemusí proběhnout tak hladce.

Před stoupáním proto můžete zařadit lehčí převod ještě na rovině. Jakmile se kadence dostane do příjemného rozsahu, nemusíte do pedálů tlačit zbytečnou silou.

Stejně tak při rozjezdu není důvod vyrážet na nejtěžší převod. Kolo se rozjíždí snadněji na lehčím převodu a teprve s rostoucí rychlostí můžete postupně řadit těžší převody.

Není potřeba používat všechny převody

Počet převodů na kole neznamená, že musíte postupně projet úplně každou kombinaci. Moderní systémy mají široký rozsah převodů právě proto, aby si jezdec mohl vybrat vhodný převod podle terénu a rychlosti.

U vícepřevodníkových systémů je navíc vhodné vyhýbat se extrémním kombinacím, kdy je řetěz výrazně zkřížený. Nejde o to, že by se při jednom takovém přeřazení něco okamžitě rozbilo. Při dlouhodobém používání ale zbytečně zvyšujete boční namáhání řetězu a opotřebení pohonu.

Elektrokolo má jednu zvláštnost

U elektrokola pomáhá s pohybem motor, a právě proto je někdy snadné zapomenout na správné řazení. Motor dokáže kolo vytlačit do kopce i na převodu, který by byl pro běžného cyklistu příliš těžký.

To ale neznamená, že je takové používání ideální. Elektromotor vám může pomoci překonat situaci, ve které byste na klasickém kole už dávno přeřadili. Pohon však stále pracuje pod zatížením a řetěz, kazeta i převodníky se opotřebovávají.

Proto platí i na elektrokole jednoduché pravidlo: motor není náhrada za správně zvolený převod.

Kolo vám také něco „řekne“

Dobrý cyklista nemusí být mechanik. Stačí si všímat změn. Pokud kolo začalo řadit hůř než před měsícem, řetěz začal být hlučný, při šlapání se objevují nové zvuky nebo máte pocit, že něco nefunguje jako dříve, není dobré čekat, až se problém zvětší.

Právě pravidelná kontrola a včasný servis bývají levnější než oprava následků. U pohonu to platí obzvlášť – zanedbaný řetěz může postupně poškodit i další drahé komponenty.

Správným používáním ale péče o pohon nekončí. Ještě důležitější je, co s řetězem a celým kolem uděláte po jízdě. A právě tady začíná nejčastější část základní údržby – mytí kola.

Jak často kolo mýt?

Záleží především na tom, kde a za jakého počasí jezdíte. Kolo používané za sucha na čistém asfaltu nebude potřebovat stejnou péči jako horské kolo po jízdě v blátě nebo elektrokolo používané celoročně.

Po suché jízdě často stačí odstranit prach a případné nečistoty. Po jízdě v dešti, blátě nebo na posolených zimních cestách je ale vhodné kolo očistit co nejdříve. Nechat několik dní zaschlé bláto na kole rozhodně není nejlepší způsob údržby.

Voda ano, tlaková myčka ne

Kolo můžete normálně umýt vodou. Problémem není samotná voda, ale především její množství, tlak a způsob, jakým ji používáte.

Vysokotlaký čistič dokáže dostat vodu a nečistoty tam, kam se běžným mytím nedostanou – například k ložiskům, těsněním nebo do dalších citlivých míst. Proto není dobrý nápad namířit tlakový čistič přímo na náboje, středové složení, hlavové složení, těsnění odpružené vidlice nebo další ložisková místa.

Pokud tlakový čistič používáte, musí být jeho použití velmi opatrné. Pro běžného majitele kola ale vůbec není potřeba. Kbelík, voda, vhodný čisticí prostředek a kartáče udělají většinou lepší práci.

Pozor na brzdy

Kotouče a brzdové destičky jsou na kontaminaci velmi citlivé. Olej, mastnota nebo nevhodný čisticí prostředek mohou způsobit výrazné zhoršení brzdného účinku a nepříjemné pískání.

Proto při mytí kola dávejte pozor, aby se mastné přípravky nedostaly na brzdové kotouče. Pokud používáte prostředky určené na pohon nebo řetěz, aplikujte je pouze tam, kam patří.

Kolo po umytí nenechávejte mokré

Po umytí je dobré nechat vodu odkapat a kolo následně osušit. Můžete použít čistý hadr nebo mikrovláknovou utěrku. Zvláštní pozornost věnujte místům, kde se voda může držet.

U elektrokola je vhodné být při mytí ještě opatrnější. Baterie, motor, displej a konektory jsou konstruované pro běžné používání v odpovídajících podmínkách, ale elektrokolo není určeno k tomu, aby bylo dlouhodobě vystavováno zbytečnému proudu vody z vysokého tlaku.

Mytí je také dobrá kontrola kola

Jednou z největších výhod pravidelného čištění je to, že při něm kolo zároveň prohlédnete. Když je všechno pokryté blátem a mastnotou, některé problémy jednoduše nevidíte.

Při čištění si proto všímejte například poškození plášťů, prasklin, uvolněných šroubů, poškozených kabelů, netěsností, koroze nebo neobvyklých vůlí. Nemusíte přesně vědět, co je špatně. Pokud něco vypadá jinak než dříve, je lepší se zeptat nebo kolo nechat zkontrolovat.

Mytí tedy berte jako základ. Kolo nemusí být naleštěné jako výstavní kus, ale mělo by být čisté natolik, abyste na něm mohli kontrolovat jeho stav a aby nečistoty zbytečně nepracovaly proti vám.

WD-40 není automaticky mazivo na řetěz

Jedna z nejčastějších vět, které v servisu slyšíme, je: „Já to mažu WDčkem.“ Tady je potřeba rozlišovat konkrétní výrobek a jeho určení. Označení WD-40 samo o sobě neznamená, že jde o vhodné dlouhodobé mazivo pro cyklistický řetěz.

Podobně není ideální vzít první olej, který máte doma v garáži. Oleje určené pro jiné mechanismy mohou mít jiné vlastnosti a na řetězu mohou zbytečně zachytávat nečistoty.

Řetěz jízdního kola potřebuje mazivo určené pro tento účel a zároveň vhodné pro podmínky, ve kterých jezdíte. Jiný přípravek dává smysl pro suché letní podmínky a jiný pro mokro, déšť nebo celoroční provoz.

Řetěz nemažte stylem „čím víc, tím líp“

Při mazání není potřeba řetěz celý polít olejem. Ideální je aplikovat malé množství maziva na jednotlivé články nebo jejich pohyblivá místa a následně nechat mazivo proniknout dovnitř.

Potom je potřeba setřít přebytečné mazivo z vnějšího povrchu řetězu. Právě na mokrém povrchu se totiž velmi snadno zachytává prach a další nečistota.

Innobike – když chcete řetěz opravdu dobře namazat

V našem servisu používáme mazivo Innobike, protože nám dlouhodobě vyhovuje jeho způsob aplikace a vlastnosti při běžném provozu kola.

Jeho velkou výhodou je schopnost proniknout do míst, kde má mazivo pracovat, místo toho, aby zůstalo pouze jako silná mastná vrstva na povrchu. Právě proto je ale potřeba počítat s jednou nevýhodou, která může domácího cyklistu překvapit.

A co řetěz před mazáním?

Mazat špinavý řetěz další vrstvou oleje je jedna z nejhorších cest, jak údržbu řešit. Pokud je řetěz pokrytý starým mazivem a nečistotami, je vhodné ho nejprve očistit.

Jak často bude potřeba řetěz čistit, záleží na podmínkách. Po suché jízdě může být znečištění malé. Po jízdě v blátě nebo za mokra se ale nečistoty na řetěz dostanou velmi rychle.

Cílem není mít řetěz dokonale naleštěný za každou cenu. Cílem je odstranit staré nečistoty a přebytečné mazivo tak, aby nové mazivo mohlo správně fungovat.

Mazat řetěz neznamená mazat celou kazetu

Tohle je důležitý rozdíl, který stojí za zapamatování. Řetěz se maže. Kazeta se nemaže.

Kazeta musí zůstat čistá. Olej nastříkaný nebo nakapaný na pastorky pouze vytvoří další povrch, na který se bude lepit prach a nečistoty. Ty se následně dostávají zpět na řetěz a celý systém se postupně zanáší.

Jak poznáte, že už je čas řetěz zkontrolovat?

Nečekejte pouze na okamžik, kdy začne řetěz přeskakovat. To už může být problém mnohem dál.

Pokud se řazení postupně zhoršuje, řetěz je výrazně hlučnější, při šlapání cítíte nepravidelný chod nebo máte najeto mnoho kilometrů bez kontroly, je vhodné jeho stav ověřit.

Právě k tomu slouží jednoduchá měrka řetězu. Ta patří mezi nejlevnější pomůcky, které si může cyklista pořídit, a přitom může zabránit zbytečné výměně celé kazety.

Pokud si nejste jistí, jaký přípravek použít, jak řetěz vyčistit nebo jestli už není opotřebovaný, není potřeba experimentovat. Když si nejste jistí stavem pohonu, je lepší nechat ho zkontrolovat v servisu.

Kazeta se nemaže

To stojí za zopakování. Zuby kazety nepotřebují olej. Jejich úkolem je spolupracovat s řetězem a přenášet sílu. Pokud je polijete olejem, nezlepšíte tím řazení ani chod pohonu.

Naopak vytvoříte mastný povrch, na který se snadno nalepí prach a nečistoty. Ty se následně dostávají zpět na řetěz a celý pohon se zanáší ještě rychleji.

Co tedy s přehazovačkou?

Přehazovačku je dobré pravidelně očistit od prachu a nečistot. Zvláštní pozornost si zaslouží prostor kolem kladek a místa, kde se zachytává bláto.

Kladky přehazovačky se při jízdě neustále otáčejí a postupně se na nich usazuje špína z řetězu. Pokud je necháte dlouhodobě obalené starým mazivem a nečistotami, celý pohon pracuje v horších podmínkách.

Při čištění ale není potřeba přehazovačku rozebírat. Pro běžnou údržbu většinou stačí odstranit nečistoty vhodným kartáčem nebo hadrem a zkontrolovat, jestli se jednotlivé části pohybují tak, jak mají.

Když řazení nefunguje jako dřív

Pokud jste kolo právě koupili a řazení nefunguje správně, není vždy dobrý nápad začít okamžitě otáčet všemi šroubky na přehazovačce.

Špatné řazení může mít řadu příčin – například nesprávně nastavené řazení, poškozené lanko nebo bowden, nečistoty, opotřebený řetěz, opotřebenou kazetu nebo dokonce ohnutou část přehazovačky.

Pokud si nejste jistí, nechte řazení nejprve zkontrolovat v servisu. Jedním špatně utaženým nebo povoleným šroubem můžete původně jednoduchý problém zbytečně zkomplikovat.

Měrka řetězu je malá věc, která může ušetřit peníze

Stav řetězu lze pravidelně kontrolovat jednoduchou měrkou. Je malá, levná a její používání zvládne i člověk, který nechce být domácím mechanikem.

Smyslem není měnit řetěz zbytečně brzy. Jde o to nenechat jeho opotřebení dojít tak daleko, že nový řetěz už nebude správně spolupracovat s výrazně opotřebenou kazetou.

A elektrokola?

U elektrokol platí všechno výše uvedené také. Jen je potřeba počítat s tím, že motor dokáže do pohonu přenášet podstatně větší síly než běžný jezdec.

Proto se u elektrokol vyplatí stav řetězu, kazety a převodníků sledovat ještě pečlivěji. Správně zvolený převod, plynulé řazení a pravidelná kontrola pohonu mají u elektrokola velký význam.

Pokud máte elektrokolo s konkrétním systémem pohonu a nejste si jistí, jaké komponenty použít, je lepší ověřit kompatibilitu před nákupem. U elektrokol totiž není každý řetěz, kazeta nebo jiný díl automaticky vhodný pro každý systém a způsob použití.

Brzdové páky nemají být natočené podle krabice

Jedna z věcí, které na kolech po vybalení z krabice vídáme poměrně často, je poloha brzdových pák. Při přepravě bývají řídítka otočená nebo je potřeba některé komponenty po vybalení nastavit.

Výsledkem někdy jsou brzdové páky natočené výrazně nahoru, případně v poloze, která vůbec neodpovídá přirozenému postavení rukou při jízdě.

Poloha páky by měla odpovídat vašemu posedu a způsobu jízdy. U běžného kola se často nastavuje přibližně tak, aby při jízdě tvořila s předloktím přirozenou linii. Není ale správné řídit se slepě jedním číslem – správná poloha závisí na konkrétním kole, řídítkách, brzdových pákách a posedu.

Pokud tedy po vybalení kola vidíte páky výrazně natočené nahoru nebo jinak nepřirozeně, není to automaticky „tak, jak to má být“. Kolo je potřeba správně nastavit.

Kotoučová brzda a její nepříjemné pískání

Kotoučové brzdy mohou při provozu vydávat různé zvuky. Lehké šustění kotouče nemusí automaticky znamenat závadu. Pokud ale brzda začne výrazně pískat, ztratí výkon nebo se její chování náhle změní, je potřeba zjistit příčinu.

Velmi častým problémem je kontaminace kotouče nebo brzdových destiček mastnotou. Stačí neopatrně sáhnout na kotouč mastnými prsty nebo na něj při mazání řetězu dostat olej.

Brzdové destičky nejsou všechny stejné

Když přijde čas na výměnu destiček, nestačí říct „potřebuji destičky na Shimano“ nebo „na moje MTB“. Existuje velké množství různých tvarů a provedení.

Rozhoduje konkrétní typ brzdy a kompatibilita destiček. Důležitý je také materiál destiček a způsob použití kola. Jinou volbu může potřebovat městské kolo, jinou těžké elektrokolo a jinou závodní MTB používané v dlouhých sjezdech.

Pokud si nejste jistí, jaké destičky potřebujete, je lepší ověřit konkrétní typ brzdy nebo se poradit v servisu. Nesprávná destička není něco, co bychom doporučovali řešit metodou pokus–omyl.

A co brzdové kotouče?

Také kotouč je spotřební komponent. Postupně se opotřebovává, může se poškodit nebo zdeformovat a jeho stav ovlivňuje funkci celé brzdy.

Při výměně kotouče je potřeba sledovat nejen jeho průměr, ale také kompatibilitu s konkrétním systémem uchycení a doporučení výrobce. Nestačí tedy koupit první kotouč, který má stejný průměr.

Elektrokolo = ještě větší důvod brzdy kontrolovat

U elektrokol dostávají brzdy větší zabrat nejen kvůli vyšší hmotnosti kola. Elektrokolo také umožňuje jezdit vyšší rychlostí a častěji překonávat delší nebo prudší sjezdy.

Proto není dobré stav brzd řešit až ve chvíli, kdy začnou mít problém zastavit. U elektrokola se vyplatí pravidelně sledovat stav destiček, kotoučů a celého brzdového systému.

Brzdy tedy není potřeba každý týden rozebírat. Stačí je používat s rozumem, pravidelně kontrolovat a řešit změny v jejich chování včas.

Výška sedla není jen o tom, abyste dosáhli nohama na zem

Jedna z častých chyb je příliš nízko nastavené sedlo. Jezdec se pak sice cítí jistěji při zastavení, ale při šlapání nemůže nohu správně propnout a pohyb není efektivní.

Naopak příliš vysoké sedlo může způsobit nepřirozený pohyb pánve ze strany na stranu a zhoršit kontrolu nad kolem.

Správná výška proto není univerzální číslo. Záleží na výšce jezdce, délce nohou, typu kola, způsobu jízdy i konstrukci konkrétního kola.

Sedlovku je potřeba také správně uchytit

Sedlovka musí být zasunutá do rámu v dostatečné délce a správně upevněná. Není správně ji vytáhnout co nejvýš jen proto, aby bylo sedlo ve správné poloze.

Na sedlovce bývá vyznačena minimální hloubka zasunutí. Tato značka není doporučená poloha, ale minimální hodnota, pod kterou by sedlovka neměla být vytažena.

Pokud potřebujete sedlo výrazně výš, než dovoluje současná sedlovka, je potřeba zvolit vhodnou délku sedlovky. Neřešte to vytažením za označenou minimální hranici.

Suchá sedlovka není dobrá sedlovka

Sedlovka je zasunutá uvnitř rámu a právě proto na ni při běžném používání často zapomínáme. Pokud ji ale dlouhé roky nikdo nevytáhne a nekontroluje, může dojít k zatuhnutí nebo ke korozi.

U hliníkových rámů a sedlovek se navíc mohou při dlouhodobém zanedbání objevit problémy, které už nejdou jednoduše vyřešit běžným povolením objímky.

Při pravidelné údržbě je proto vhodné kontrolovat také spoj sedlovky s rámem a použít vhodný montážní prostředek podle materiálu a konkrétního provedení. U karbonových komponentů vždy respektujte doporučení výrobce.

Rychloupínák sedlovky není závod v utahování

Další klasika ze servisu: rychloupínací páčka objímky sedlovky je utažená tak, že s ní skoro nejde pohnout.

Rychloupínák musí sedlovku bezpečně upevnit, ale není potřeba ho utahovat „na krev“. Pokud páčku nedokážete normálně ovládat nebo se při zavírání musí používat nepřiměřená síla, není to známka dobře utaženého kola.

Navíc by páčka měla být umístěná tak, aby nepřekážela a nemohla se při běžné jízdě zachytit o oblečení nebo okolní předměty.

Správný posed není jen sedlo

Když už nastavujete výšku sedla, podívejte se také na řídítka a brzdové páky. Často totiž stačí několik špatně nastavených komponentů a člověk pak celé kolo vnímá jako nepohodlné.

Řídítka mohou být po přepravě otočená jinak, než mají být. Brzdové páky mohou být příliš vysoko nebo naopak příliš nízko a samotná řídítka mohou být nastavena v poloze, která vám nevyhovuje.

U nového kola proto není ostuda udělat si po vybalení nebo prvních jízdách základní kontrolu celého posedu.

Elektrokolo? Základ je úplně stejný

U elektrokola se na základním principu nic nemění. I tady musí být správně nastavené sedlo, řídítka a brzdové páky a jezdec musí na kole sedět přirozeně.

U elektrokola je ale správný posed ještě důležitější, protože vyšší hmotnost kola a často i vyšší cestovní rychlost znamenají větší nároky na ovládání.

Nečekejte s řazením až do kopce

Jedna z nejčastějších chyb je vyjet kopec na těžký převod, začít ztrácet rychlost a teprve potom se pokusit několikrát rychle přeřadit.

Moderní řazení je určené k tomu, aby se převody průběžně měnily podle terénu. Jakmile před sebou vidíte stoupání, je lepší zařadit lehčí převod včas, než čekat, až už sotva šlapete.

Stejně tak není potřeba držet jeden převod za každou cenu. Když se změní rychlost, sklon nebo povrch, změňte převod také.

Řazení pod velkým tlakem není ideální

Když do pedálů tlačíte maximální silou a současně se snažíte přeřadit, dostává celý pohon výrazně větší ráz. Řetěz, kazeta, převodníky i samotné řazení musí zvládnout změnu převodu právě ve chvíli, kdy je celý systém nejvíce zatížený.

Proto při řazení pomůže na okamžik lehce ubrat sílu do pedálů. Nemusíte přestat šlapat – jen není potřeba v okamžiku přeřazení stát do pedálů a tlačit do nich maximální výkon.

Kadence – není potřeba šlapat jako traktor

Kadence je jednoduše počet otáček klik za minutu. V praxi nám říká, jak rychle nohama otáčíme pedály.

Začátečníci často dělají opačnou věc, než by bylo vhodné. Zařadí příliš těžký převod, šlapou pomalu a snaží se každou otáčku „urvat silou“.

Pro většinu běžné jízdy je příjemnější používat takový převod, při kterém dokážete šlapat plynule a bez zbytečného tlačení do pedálů. Přesná ideální kadence ale není stejné číslo pro každého – záleží na kondici, terénu, typu kola i osobních preferencích.

U elektrokola to platí dvojnásob

U elektrokola může být nevhodný převod ještě výraznější problém. Jezdec totiž nemusí mít pocit, že jede „přes těžký převod“, protože mu pomáhá motor.

Motor ale stále pracuje přes pohon kola. Pokud tedy dlouhodobě používáte nevhodný převod a zatěžujete řetěz i ostatní komponenty vysokou silou, není to pro pohon ideální.

Proto i na elektrokole platí: řaďte podle terénu, používejte rozumnou kadenci a nenechávejte motor dělat všechno za vás v nevhodném převodu.

Když řazení začne cvakat, chrastit nebo přeskakovat

Každé řazení nemusí být dokonale neslyšné, ale pokud se jeho chování náhle změní, není dobré problém ignorovat.

Pokud řetěz začne přeskakovat, některé převody nejdou zařadit, řetěz padá nebo přehazovačka nereaguje správně, může být problém v nastavení, lanku, bowdenu, opotřebení pohonu nebo v mechanickém poškození.

Neřešte všechno otáčením stavěcích šroubů podle návodu z internetu. Pokud nevíte, co přesně nastavujete, může se problém ještě zhoršit.

Mazivo časem nezmizí – ale také nemusí zůstat tam, kde má

V ložiscích, nábojích a dalších pohyblivých částech kola pracují maziva, která nejsou určena k tomu, aby bez jakékoli kontroly vydržela navždy.

Při dlouhém odstavení může dojít ke změně vlastností maziva, vysychání některých mazacích prostředků nebo k problémům způsobeným vlhkostí a korozí. U staršího kola proto není rozhodující pouze otázka „kolik má najeto“, ale také jak dlouho stálo a v jakých podmínkách.

Zvlášť pokud kolo několik let nikdo nekontroloval, je rozumné před návratem do provozu nechat zkontrolovat alespoň základní mechanické části.

Pneumatiky a duše také stárnou

Plášť může vypadat na první pohled úplně v pořádku a přesto už nemusí být v ideálním stavu. Guma postupně stárne a její vlastnosti ovlivňuje nejen používání, ale také čas a způsob skladování.

U dlouhodobě odstaveného kola proto zkontrolujte stav plášťů – jestli nejsou popraskané, deformované nebo jinak poškozené.

Totéž platí pro duše. Samotná skutečnost, že duše několik let „jen ležela uvnitř pláště“, neznamená, že je v perfektním stavu.

Brzdy po několika letech nejsou „jako nové“

Ani brzdový systém není vhodné po dlouhé odstávce jednoduše ignorovat. U mechanických brzd se může změnit stav lanek a bowdenů, u hydraulických systémů je zase potřeba sledovat stav kapaliny a těsnosti.

U kotoučových brzd může být problém také v korozi kotouče nebo v kontaminaci brzdových destiček. Pokud kolo dlouho stálo v nevhodných podmínkách, je dobré před první delší jízdou brzdy vyzkoušet a v případě pochybností je nechat zkontrolovat.

Řetěz může zreznout i bez jediného kilometru

Tohle je další důvod, proč není dobré nechávat kolo dlouhé měsíce bez jakékoli péče. Pokud je kolo vystavené vlhkosti, může se na kovových součástech objevit povrchová koroze.

U řetězu je to vidět velmi rychle. Stačí vlhký sklep, kondenzace nebo dlouhodobě špatné podmínky skladování a řetěz může začít korodovat, přestože jste na kole za celou dobu vůbec nejeli.

Elektrokolo při odstavení? O to víc pozornosti

Elektrokolo má oproti běžnému kolu navíc baterii, motor, displej a další elektronické komponenty. Dlouhodobé odstavení proto není důvodem zapomenout na něj úplně.

Především baterie by měla být při delším skladování udržována podle pokynů jejího výrobce. Nedoporučujeme nechávat elektrokolo dlouhé měsíce bez kontroly a potom ho jednoduše připojit k nabíječce a vyrazit na celodenní výlet.

Pokud si nejste jistí stavem baterie nebo elektropohonu po dlouhém odstavení, je vhodné nechat elektrokolo před sezónou zkontrolovat.

Jak kolo připravit po zimě?

Pokud kolo stálo několik měsíců, nezačínejte první jarní jízdou rovnou dlouhým výletem. Udělejte si několik minut na základní kontrolu.

Vlhký sklep není ideální garáž

Sklep může být pro uložení kola praktický, ale pokud je v něm dlouhodobě vysoká vlhkost, není to pro kolo ideální prostředí.

Vlhkost podporuje korozi kovových součástí a může se dostávat také do míst, která nejsou při běžném pohledu vidět. Problémem nemusí být jedna mokrá noc, ale dlouhodobé vystavení vlhkému prostředí.

Pokud máte možnost volby, suché a stabilní prostředí je pro dlouhodobé skladování kola výrazně lepší.

Balkon a přímé slunce?

Kolo ponechané celý rok venku dostává zabrat výrazně více než kolo uložené uvnitř. Déšť, UV záření, mráz, vysoké teploty a změny počasí postupně působí na pláště, těsnění, maziva i další komponenty.

Pokud jiná možnost než venkovní skladování není, snažte se kolo chránit před přímým deštěm a sluncem. Samotná plachta ale neřeší všechno – pokud pod ní zůstává vlhkost, můžete problém naopak prodloužit.

Jak kolo zavěsit?

Pokud kolo skladujete zavěšené, používejte vhodný držák určený pro daný typ kola a jeho hmotnost. U elektrokola počítejte s výrazně vyšší hmotností než u běžného kola.

Důležité je také místo, za které kolo zavěšujete. Držák musí být bezpečně upevněný a nesmí docházet k poškozování ráfku, pláště nebo rámu.

U některých kol může být praktické zavěšení za kolo, jindy je vhodnější jiný typ stojanu nebo držáku. Vždy záleží na konkrétní konstrukci kola.

Elektrokolo a baterie při skladování

U elektrokola je potřeba myslet také na baterii. Ta není jen další součástka, kterou můžete na několik měsíců položit kamkoli.

Při dlouhodobém skladování se řiďte především pokyny výrobce konkrétního systému a baterie. Podmínky skladování, doporučený stav nabití i další požadavky se mohou podle použitého systému lišit.

Pokud elektrokolo přes zimu nepoužíváte, je dobré baterii pravidelně kontrolovat a nenechat celý systém několik měsíců úplně bez pozornosti.

Kolo není nábytek

Možná to zní samozřejmě, ale právě proto na to lidé často zapomínají. Kolo ve sklepě nebo garáži někdy skončí na několik let přesně tam, kam se odloží věci, které „se někdy budou hodit“.

Přes něj se opře další věc, řídítka se něčeho dotýkají, plášť je dlouhodobě přitlačený nebo se o rám opírají jiné předměty. Pak se po několika letech divíme, proč je poškozený lak, deformovaný komponent nebo proč se některá část najednou špatně pohybuje.

Kolo potřebuje při skladování jednoduše bezpečné místo, kde nebude překážet ani být překážkou pro ostatní věci.

Nejdůležitější je ETRTO

Na bočnici pláště najdete několik různých označení. Pro výběr správné duše je ale nejspolehlivější právě ETRTO, například 57-622.

První číslo označuje přibližnou šířku pláště v milimetrech a druhé číslo průměr ráfku v milimetrech.

Stejný rozměr se přitom může na různých pláštích objevit pod různými názvy. Například 57-622 může být označeno také jako 29 × 2.25, 28 × 2.25 nebo 700 × 57C.

Právě proto se při výběru duše nespoléhejte pouze na nápis „29“ nebo „28“. Podívejte se na celé označení pláště.

Jak vybrat správnou duši?

Duše musí odpovídat rozměru pláště a zároveň musí mít správný typ a délku ventilku.

Tady vzniká nejvíce zbytečných chyb. Nestačí koupit duši podle toho, že máte „29palcové kolo“. Rozhoduje konkrétní rozsah rozměrů, pro který je duše určena.

Tlak není „čím víc, tím líp“

Další klasická chyba je nesprávný tlak. Někdo jezdí na téměř prázdném kole, jiný nafouká plášť na maximum jen proto, že „tvrdší kolo lépe jede“.

Správný tlak se odvíjí od konkrétního pláště, jeho rozměru, konstrukce, zatížení a způsobu použití. Rozhodující jsou údaje výrobce uvedené na plášti nebo v jeho dokumentaci.

Příliš nízký tlak může zhoršit jízdní vlastnosti a zvýšit riziko poškození ráfku nebo defektu. Příliš vysoký tlak zase nemusí znamenat rychlejší nebo pohodlnější jízdu.

Plášť kontrolujte i bez defektu

Není potřeba čekat, až pneumatika praskne nebo dostanete defekt. Před jízdou se vyplatí občas zkontrolovat stav plášťů.

Sledujte především praskliny, poškození bočnic, vyboulení, cizí předměty zapíchnuté v běhounu a celkový stav gumy.

U elektrokol to platí obzvlášť. Vyšší hmotnost kola a často i vyšší rychlost znamenají, že kvalitní a správně udržované pneumatiky mají na bezpečnosti ještě větší význam.

A když už jsme u defektu…

Defekt nemusí automaticky znamenat, že je potřeba okamžitě koupit nový plášť i duši. Nejdříve je potřeba zjistit, proč k defektu došlo.

Ostrý předmět v plášti, přiskřípnutá duše, špatně namontovaná páska v ráfku, příliš nízký tlak nebo problém s ventilkem – každá příčina se řeší jinak.

Pokud pouze vyměníte duši a neodstraníte příčinu, můžete mít za chvíli defekt znovu.

Brzdové páky musí být tam, kde je přirozeně ovládáte

U nových kol se poměrně často setkáte s tím, že jsou brzdové páky nastavené podle polohy, ve které bylo kolo zabalené a přepravované.

Pokud páky míří výrazně nahoru nebo jsou naopak otočené příliš dolů, nemusí být jejich poloha pro konkrétního jezdce vůbec vhodná. Brzdová páka má být přirozeným prodloužením ruky, aby bylo možné brzdit bez nepřirozeného zalomení zápěstí.

Proto se po vybalení kola nebo po jeho sestavení vyplatí zkontrolovat nejen řídítka, ale také polohu brzdových pák.

Kotouč se nemaže. Nikdy.

Zní to samozřejmě, ale v servisu se s kontaminovanými brzdami setkáváme pravidelně. Olej, mazivo nebo některé čisticí prostředky na brzdnou plochu kotouče nepatří.

Stejně tak není dobrý nápad používat na celé kolo jeden univerzální přípravek bez rozmyslu. To, co je vhodné na rám nebo řetěz, nemusí být vhodné pro brzdové plochy.

Destičky nejsou spotřebák, na který se podíváme jednou za pět let

Brzdové destičky se postupně opotřebovávají. Jak rychle, záleží na typu brzdy, hmotnosti jezdce, terénu, počasí i způsobu používání.

Pokud je materiálu na destičce málo, brzda už nemusí fungovat tak, jak má. U kotoučových brzd je proto dobré občas zkontrolovat jejich stav a při pochybnostech je nechat posoudit.

Při výměně navíc nestačí koupit „nějaké destičky na Shimano“ nebo „na hydrauliku“. Existuje velké množství různých tvarů a směsí.

A co brzdový kotouč?

Ani kotouč není univerzální kolečko, které stačí vybrat podle průměru. Při výběru je potřeba zohlednit například způsob uchycení, průměr a kompatibilitu s konkrétním brzdovým systémem.

Pokud řešíte výměnu kotouče, připravili jsme k tomu samostatný návod, kde jednotlivé parametry vysvětlujeme podrobněji.

Hydraulické brzdy si samy řeknou o servis

Hydraulická brzda není bezúdržbová jen proto, že na ní není klasické brzdové lanko.

Pokud se páka začne chovat jinak než dříve, brzda je měkká, její chod se výrazně mění nebo se objeví únik kapaliny, není vhodné problém ignorovat.

Odvzdušnění a práce s hydraulickým systémem už navíc není běžná kontrola pro každého domácího mechanika. Pokud nevíte přesně, jaký systém máte a jaký postup výrobce předepisuje, svěřte práci servisu.

Brzdy před jízdou jednoduše vyzkoušejte

Nemusíte pokaždé rozebírat třmen a měřit tloušťku kotouče. Před jízdou stačí základní kontrola.

Rychloupínák není matice na utahování

U klasického rychloupínáku se kolo upevňuje pomocí upínací páky. Její poloha a síla sevření musí být nastavená tak, aby bylo kolo bezpečně uchycené.

Typická chyba je jednoduchá: páka jde zavřít příliš lehce, takže ji člověk začne dotahovat víc a víc. Nebo naopak páku utáhne tak silně, že ji při příštím sundávání skoro nejde otevřít.

Rychloupínák má být po správném nastavení pevně zavřený, ale jeho ovládání není závod v síle.

A kam má vlastně páka směřovat?

Páka rychloupínáku nemá být namířená náhodně tak, aby překážela, zachytávala se o okolní části kola nebo trčela do prostoru.

Po uzavření by měla být v bezpečné poloze a neměla by se během jízdy samovolně otevírat. Přesná poloha se může lišit podle konkrétního kola a konstrukce, ale určitě není nutné mít páku otočenou tak, aby byla při každém šlápnutí nebo manipulaci s kolem v cestě.

Pevná osa je jiný systém

Moderní kola, horská kola, gravelová kola i elektrokola často používají pevné osy. Tady už nejde o klasický rychloupínák a není správné přenášet na ně stejné postupy.

Pevná osa musí být správně usazená a dotažená podle konstrukce konkrétního kola. U některých systémů je výrobcem předepsaný také konkrétní utahovací moment.

Pokud je na ose nebo v dokumentaci uveden utahovací moment, je nejlepší použít momentový klíč. Přístup „utáhnu to podle citu“ totiž znamená, že každý člověk použije jinou sílu.

Kolo musí být správně usazené

Ještě důležitější než samotné dotažení je správné usazení kola.

Když kolo po vyjmutí vrátíte zpět, musí správně sedět v patkách rámu nebo vidlice. Pokud není usazené správně, můžete mít osu dotaženou sebevíc, ale problém tím nevyřešíte.

U předního i zadního kola proto po montáži zkontrolujte, že kolo sedí rovně a že se volně otáčí bez kontaktu s rámem, vidlicí nebo brzdovým třmenem.

Po nasazení kola vždy rychlá kontrola

Proč se to týká i elektrokol?

U elektrokola je správné upevnění kol stejně důležité jako u běžného kola. Vyšší hmotnost elektrokola a často i vyšší rychlost navíc znamenají, že není dobré podobné věci podceňovat.

Pokud například po přepravě elektrokola vyjmete přední kolo nebo provádíte jinou manipulaci, před jízdou zkontrolujte jeho správné usazení a upevnění.

Řídítka nejsou jen dekorace

Poloha řídítek ovlivňuje, jak na kole sedíte, jak držíte ruce a jak ovládáte brzdy a řazení.

Řídítka proto není dobré nastavovat jen podle toho, jak vypadají „rovně“. Správná poloha závisí na konkrétním typu kola, jeho geometrii a především na jezdci.

U některých kol může být přirozená určitá rotace řídítek, u jiných je důležitá konkrétní poloha podle konstrukce a doporučení výrobce. Pokud si nejste jistí, je lepší nastavení konzultovat.

Brzdové páky nemají být „co nejvíc nahoře“

Tohle je jedna z věcí, která je na nových kolech vidět poměrně často. Brzdové páky mohou po sestavení zůstat výrazně vytočené nahoru, protože tak bylo kolo připravené pro přepravu.

Taková poloha ale nemusí odpovídat přirozené poloze ruky při jízdě.

Cílem je, aby byla ruka při úchopu a brzdění v přirozené poloze a zápěstí nebylo zbytečně zalomené. Přesná poloha není univerzální číslo platné pro každé kolo a každého člověka.

Řazení a další ovladače musí být také na dosah

Stejná logika platí pro řadicí páčky, ovladače teleskopické sedlovky, zvonek, displej elektrokola nebo další prvky na řídítkách.

Nemusíte mít všechny ovladače přesně ve stejné poloze jako někdo jiný. Důležité je, aby byly bezpečně dostupné během jízdy a abyste kvůli jejich ovládání nemuseli nepřirozeně měnit úchop.

U elektrokol se navíc vyplatí zkontrolovat, jestli je displej nebo ovládací jednotka dobře viditelná a současně nebrání správnému uchopení řídítek.

Představec: tady už opatrně

Představec a jeho uchycení nejsou místo pro experimenty metodou „utáhnu to pořádně“. Jde o komponent, který přenáší síly mezi řídítky a kolem.

Při jakékoli manipulaci s představcem je potřeba dodržet správný postup montáže a utahovací momenty stanovené výrobcem konkrétních komponentů.

Pokud si nejste jistí, co přesně povolit a v jakém pořadí jednotlivé šrouby dotahovat, nechte nastavení na servisu. Špatně namontovaný nebo dotažený kokpit není věc, se kterou bychom doporučovali experimentovat.

Krátká kontrola po sestavení kola

Sedlo není jen „nahoru nebo dolů“

Výška sedla má zásadní vliv na šlapání. Příliš nízké sedlo může vést k nadměrnému pokrčení nohy, zatímco příliš vysoké sedlo může způsobovat nežádoucí pohyb pánve a nepohodlí.

Důležitá není pouze výška. Roli hraje také poloha sedla dopředu a dozadu a jeho sklon.

Pokud je sedlo výrazně nakloněné dopředu nebo dozadu jen proto, že se vám tak na první pohled lépe sedí, nemusí to být dlouhodobě správné řešení.

Nejezděte jen na špičkách

Jednou z častých chyb je snaha nastavit sedlo tak nízko, aby jezdec pohodlně dosáhl oběma nohama celými chodidly na zem, když sedí na sedle.

Při jízdě ale nepotřebujete stát oběma nohama na zemi. Potřebujete mít správnou polohu nohou při šlapání.

Pokud chcete mít možnost bezpečně došlápnout při zastavení, je často lepší sesednout ze sedla nebo se naklonit podle situace, než jezdit celou dobu s nesprávně nízkým sedlem.

A jak vlastně šlapat?

Kolo není motorka. Síla do pedálů se nepřenáší pouze tím, že do nich co nejvíce zatlačíte.

Při běžné jízdě je vhodnější používat převody tak, abyste dokázali šlapat plynule a nemuseli při každém záběru tlačit do pedálu maximální silou.

Tady přichází na řadu kadence – tedy počet otáček klik za minutu.

Kadence jednoduše

Když šlapete příliš těžký převod, otáčíte klikami pomalu a každý záběr vyžaduje velkou sílu. Když naopak zvolíte lehčí převod, můžete šlapat rychleji a plynuleji.

Neznamená to, že existuje jedno magické číslo kadence, které musí používat každý cyklista. Ideální kadence závisí na člověku, terénu, rychlosti, typu kola a způsobu jízdy.

Pro běžného cyklistu je ale dobrým vodítkem jednoduché pravidlo: nejezdit zbytečně na převod, při kterém každé otočení klik vyžaduje obrovskou sílu.

Řazení není ostuda

Přehazovačka není na kole proto, aby člověk celý kopec vyjel na jednom převodu. Je tam právě proto, abyste mohli přizpůsobit převod aktuální situaci.

Do kopce si včas zařaďte lehčí převod. Z kopce nebo při vyšší rychlosti můžete použít těžší převod. Nemá smysl čekat až do okamžiku, kdy už sotva otáčíte klikami, a potom pod velkým tlakem řadit několik převodů najednou.

U moderních pohonů, ať už mechanických nebo elektronických, je správné používání převodů jedním ze základů příjemné jízdy i delší životnosti pohonu.

U elektrokola je to stejné – jen trochu jinak

Elektrokolo práci jezdce výrazně usnadní, ale neznamená to, že už není potřeba řadit.

Naopak. Správně zvolený převod pomáhá motoru pracovat v režimu, pro který je pohon určený, a je příjemnější i pro samotného jezdce.

Pokud budete do prudkého kopce tlačit extrémně těžký převod a spoléhat pouze na maximální podporu motoru, zbytečně zatěžujete celý pohonný systém.

I na elektrokole proto platí: řaďte podle terénu a snažte se šlapat plynule.

Když vás po jízdě něco bolí

Jednorázová bolest po dlouhé jízdě samozřejmě nemusí znamenat problém s kolem. Pokud se ale opakovaně objevuje bolest stejného místa, stojí za to zamyslet se nad nastavením kola.

Problém může být ve výšce nebo poloze sedla, délce posedu, poloze řídítek, nastavení brzdových pák nebo třeba v nevhodně zvolené velikosti kola.

Náhodné posouvání jednotlivých komponentů bez systému může problém pouze přesunout jinam. Pokud si nejste jistí, je lepší nechat posed zkontrolovat někým, kdo se jeho nastavením zabývá.

Největší chyba? Kolo pořádně opláchnout a myslet si, že je hotovo

Samotná voda odstraní část nečistot, ale ne všechno. Mastnota, zaschlý olej, silniční špína a nečistoty z řetězu potřebují vhodný čisticí prostředek.

Na druhou stranu není potřeba kolo drhnout agresivními prostředky. Cílem není odstranit úplně všechno, co na kole existuje, ale odstranit nečistoty bez poškození povrchů, ložisek a dalších komponentů.

Čím kolo mýt?

Na běžné mytí je vhodný přípravek určený přímo pro jízdní kola. Takový čistič je určený k odstranění běžné silniční špíny, prachu a bláta z rámu a komponentů.

Na silně znečištěný pohon je vhodné použít samostatný odmašťovač nebo čistič pohonu. Není potřeba jedním přípravkem rozpouštět všechno od rámu až po řetěz.

Řetěz a kazeta jsou trochu jiný případ

Pohon bývá na kole nejšpinavější část. Pokud je řetěz obalený starým mazivem a prachem, jeho čištění není totéž jako mytí rámu.

Tady má smysl použít vhodný čistič pohonu, kartáč a hadr. Po důkladném vyčištění je ale potřeba řetěz také správně namazat. Samotné odmaštění není dokončená údržba.

A ještě jedna důležitá věc: kazeta se nemaže. Mazivo patří na řetěz, nikoli na zuby kazety.

Vysokotlaký čistič? Raději ne.

Tlaková voda dokáže dostat vodu a nečistoty do míst, kam se běžně nedostanou. Pro běžné mytí kola proto není důvod používat vysokotlaký čistič přímo na ložiska, náboje, středové složení, hlavové složení nebo další citlivá místa.

Kolo můžete umýt důkladně i bez toho, abyste ho ostřelovali tlakovou vodou ze všech stran.

A co elektrokolo?

Elektrokolo se myje podobně jako běžné kolo, ale je potřeba dávat větší pozor na elektrické části.

Baterie, displej, ovládací jednotka, motor a konektory nejsou důvod k tomu, abyste elektrokolo přestali mýt. Jen je potřeba dodržovat pokyny výrobce konkrétního systému a nevystavovat elektrické komponenty zbytečnému působení vody nebo tlaku.

Pokud je baterie vyjímatelná, při čištění je vhodné postupovat podle pokynů výrobce elektrokola a baterie.

Po mytí nekončíme

Čisté kolo je sice hezké, ale po umytí zůstává ještě jedna důležitá věc – kolo je potřeba nechat řádně vyschnout a následně zkontrolovat části, které vyžadují mazání.

Především řetěz by po důkladném odmaštění neměl zůstat dlouhodobě suchý. Po zaschnutí je potřeba použít vhodné mazivo podle způsobu používání kola.

Pokud kolo myjete večer a ráno s ním chcete jet, počítejte s tím, že některé mazací prostředky potřebují určitý čas, aby správně zatekly a usadily se.

Jak často kolo mýt?

Neexistuje jedno číslo platné pro všechny. Kolo používané za sucha po městě bude potřebovat jinou péči než horské kolo, které pravidelně projíždí blátem, nebo elektrokolo používané každý den za každého počasí.

Jednoduché pravidlo ale funguje dobře: když je kolo viditelně špinavé, je čas ho vyčistit. Po jízdě v blátě nebo mokru není dobrý nápad nechat špínu na kole několik týdnů zaschnout.