Proč jsme tento článek připravili?

V servisu se totiž stále opakují podobné situace. Přijede kolo, které je jinak úplně v pořádku, ale řetěz je zalepený nevhodným olejem, rychloupínák je utažený tak, že nejde povolit, sedlovka nebyla několik let vytažená, brzdy jsou špatně nastavené nebo majitel vůbec netuší, že řetěz už měl být dávno vyměněný.

Často přitom nejde o nezájem. Spousta lidí prostě neměla možnost se při nákupu zeptat na všechny základní věci. Při převzetí kola není vždy čas vysvětlovat desítky detailů a obecný návod dodávaný ke kolu zase většinou řeší především bezpečnost, ovládání a konkrétní komponenty.

Tento článek proto není určený k tomu, aby z každého cyklisty udělal domácího mechanika. Chceme spíš ukázat, co by měl každý majitel kola nebo elektrokola vědět, co zvládne jednoduše sám a kdy už je lepší svěřit kolo servisu.

Co zkontrolovat ještě před první jízdou

Nemusíte hned kontrolovat každé ložisko a rozebírat pohon. Zaměřte se na věci, které mají přímý vliv na bezpečnost a pohodlí:

• výšku a polohu sedla,
• polohu řídítek,
• nastavení brzdových pák,
• polohu řadicích páček a ovládacích prvků,
• správné upevnění kol,
• dotažení představce a řídítek,
• upevnění sedlovky a sedla,
• správné dotažení pedálů,
• tlak v pneumatikách,
• a samozřejmě funkci brzd a řazení.

Řídítka nejsou jen otázkou vzhledu

Jedna z věcí, kterou po vybalení kola vídáme poměrně často, je nesprávná poloha řídítek. Řídítka mohou být po přepravě pootočená, případně nastavená tak, aby vše při skládání kola „nějak vyšlo“. To ale ještě neznamená, že je jejich poloha správná pro jízdu.

Stejně tak není důvod nechávat brzdové páky v poloze, ve které byly při montáži nebo přepravě. Pokud jsou páky výrazně natočené nahoru nebo naopak dolů, nemusí být zápěstí a předloktí při běžném úchopu v přirozené poloze.

U horských a trailových kol se poloha řídítek a brzdových pák nastavuje s ohledem na typ jízdy a polohu těla. U trekingového, městského nebo elektrokola bude nastavení často jiné. Neexistuje proto jedno univerzální číslo, které by bylo správně pro každého.

A co sedlo?

Sedlo není jen místo, na kterém má člověk sedět. Jeho výška, posunutí a sklon ovlivňují polohu celého těla při šlapání. Příliš nízké nebo naopak příliš vysoké sedlo může zbytečně zatěžovat kolena a měnit způsob, jakým kolo ovládáte.

Základní nastavení zvládne většina cyklistů sama. Pokud ale řešíte bolest kolen, zad, rukou, krku nebo dlouhodobé nepohodlí, nemusí být řešením jen „posunout sedlo o centimetr“. V takovém případě může být vhodné odborné nastavení posedu.

Výška sedla není podle toho, jestli dosáhnete nohama na zem

Když sedíte na kole a máte nohu ve spodní poloze kliky, neměla by být úplně propnutá. Zároveň by ale neměla zůstávat výrazně pokrčená. Cílem je najít takovou výšku, při které můžete plynule šlapat bez zbytečného natahování nebo stlačování kolene.

Problém je, že ideální výška závisí nejen na výšce postavy, ale také na délce nohou, typu kola, konstrukci rámu, délce klik a způsobu jízdy. Proto není možné říct, že například určitá výška sedla bude správná pro každého člověka určité výšky.

Sedlo se nenastavuje jen nahoru a dolů

Sedlo lze podle konstrukce posouvat také dopředu a dozadu a měnit jeho sklon. Tyto změny přitom ovlivňují polohu těla vůči pedálům a řídítkům.

U běžného kola není potřeba začínat složitým měřením. Sedlo by mělo být především stabilně upevněné, přibližně vodorovné, pokud konstrukce a typ kola nevyžadují jiné nastavení, a jeho poloha by měla umožnit přirozené šlapání bez neustálého posouvání těla.

Řídítka musí odpovídat typu kola i způsobu jízdy

Jinou polohu těla budete mít na silničním kole, jinou na horském kole a úplně jinou na městském nebo trekingovém kole. Proto není správné nastavovat řídítka pouze podle toho, jak vypadají.

U horského kola je běžné sportovnější nastavení s větším předklonem. U trekingového nebo městského kola bývá poloha vzpřímenější. Elektrokolo přitom může mít podobné nastavení jako klasické kolo stejného typu – samotný motor neznamená, že musí být řídítka nebo sedlo nastavené nějakým speciálním způsobem.

Důležité je, aby při běžném úchopu nebyla zápěstí nepřirozeně zalomená a abyste nemuseli při jízdě neustále přenášet nepříjemně velkou část váhy na ruce.

Posed není jednou provždy nastavený

To, co vám vyhovuje při krátké jízdě kolem domu, nemusí být stejně pohodlné po třech hodinách v sedle. A pokud začnete jezdit jiným stylem, přidáte delší trasy nebo změníte typ kola, může se změnit i to, jaké nastavení vám vyhovuje.

Proto je dobré vnímat vlastní tělo. Pokud vás po každé jízdě pravidelně bolí stejné místo, není ideální řešit problém pouze lékem proti bolesti nebo novým doplňkem. Nejprve je potřeba zjistit, jestli není problém v nastavení kola.

Sedlovku je potřeba také správně uchytit

Sedlovka musí být zasunutá do rámu v dostatečné délce a správně upevněná. Není správně ji vytáhnout co nejvýš jen proto, aby bylo sedlo ve správné poloze.

Na sedlovce bývá vyznačena minimální hloubka zasunutí. Tato značka není doporučená poloha, ale minimální hodnota, pod kterou by sedlovka neměla být vytažena.

Pokud potřebujete sedlo výrazně výš, než dovoluje současná sedlovka, je potřeba zvolit vhodnou délku sedlovky. Neřešte to vytažením za označenou minimální hranici.

Suchá sedlovka není dobrá sedlovka

Sedlovka je zasunutá uvnitř rámu a právě proto na ni při běžném používání často zapomínáme. Pokud ji ale dlouhé roky nikdo nevytáhne a nekontroluje, může dojít k zatuhnutí nebo ke korozi.

U hliníkových rámů a sedlovek se navíc mohou při dlouhodobém zanedbání objevit problémy, které už nejdou jednoduše vyřešit běžným povolením objímky.

Při pravidelné údržbě je proto vhodné kontrolovat také spoj sedlovky s rámem a použít vhodný montážní prostředek podle materiálu a konkrétního provedení. U karbonových komponentů vždy respektujte doporučení výrobce.

Rychloupínák sedlovky není závod v utahování

Další klasika ze servisu: rychloupínací páčka objímky sedlovky je utažená tak, že s ní skoro nejde pohnout.

Rychloupínák musí sedlovku bezpečně upevnit, ale není potřeba ho utahovat „na krev“. Pokud páčku nedokážete normálně ovládat nebo se při zavírání musí používat nepřiměřená síla, není to známka dobře utaženého kola.

Navíc by páčka měla být umístěná tak, aby nepřekážela a nemohla se při běžné jízdě zachytit o oblečení nebo okolní předměty.

Správný posed je ale jen první část. Jakmile máte sedlo a řídítka nastavené, přichází na řadu samotné ovládání kola – především poloha brzdových a řadicích pák.

Brzdová páka má být tam, kde ji přirozeně ovládáte

Při jízdě by měla ruka, zápěstí a předloktí tvořit přirozenou linii a prsty by měly pohodlně dosáhnout na brzdovou páku. Neměli byste kvůli brzdění výrazně lámat zápěstí nahoru nebo dolů ani při každém zabrzdění měnit polohu ruky.

Přesný úhel proto není možné určit jedním číslem pro všechna kola. Jinak bude vypadat nastavení horského kola určeného pro jízdu v terénu, jinak trekingového kola a jinak městského elektrokola. Důležitější než konkrétní číslo je poloha ruky při skutečném úchopu a jízdě.

U sportovnějších kol bývají brzdové páky nastavené tak, aby při jízdě ze sedla a v běžném postoji přirozeně navazovaly na předloktí. U pohodlnějších městských a trekingových kol může být poloha vzpřímenější. Správně tedy není „všude stejně“, ale tak, aby odpovídala konkrétnímu kolu a jeho použití.

Řídítka musí být správně natočená

Při montáži nebo přepravě se může stát, že řídítka nejsou vůči rámu v ideální poloze. U rovného řídítka je základní kontrola poměrně jednoduchá – při pohledu zepředu by mělo být řídítko správně vystředěné vůči kolu a přednímu kolu.

U složitějších tvarů řídítek je potřeba sledovat také jejich natočení. Nestačí tedy pouze to, že je řídítko „rovně“. Jeho poloha ovlivňuje dosah na páky, výšku úchopu i celkovou pozici těla.

Nezapomeňte na řadicí páčky a ovládání elektrokola

Stejný princip platí také pro řadicí páčky, ovladače elektrokola, tlačítka a další prvky na řídítkách. Neměly by být umístěné jen proto, aby se všechny vešly vedle sebe.

Při běžném úchopu byste měli být schopni pohodlně řadit a ovládat potřebné funkce bez toho, abyste museli výrazně měnit úchop nebo pouštět řídítka. U elektrokola to platí dvojnásob – ovladače asistence, displej nebo další ovládací prvky používáte během jízdy a jejich poloha by měla být přirozená a bezpečná.

A co když jsou páky po vybalení výrazně nahoře?

Pokud jsou brzdové páky například natočené výrazně vzhůru, není potřeba se s tím smířit jen proto, že „tak přišlo kolo“. Stejně tak není správným postupem otočit je náhodně dolů podle oka.

Nastavení je potřeba provést podle typu kola, polohy jezdce a způsobu, jakým kolo používáte. Po nastavení je vhodné zkontrolovat také dosah prstů na páku, volný chod páky a to, zda se při silném zabrzdění páka nedostává do nevhodné polohy.

Jakmile máte správně nastavený posed, řídítka i ovládací prvky, přichází na řadu samotné upevnění kol. A právě rychloupínáky a pevné osy jsou další oblastí, kde se často setkáváme s extrémem „málo“ nebo „na krev“.

Rychloupínák není šroub

Rychloupínák funguje pomocí upínací páky. Při zavírání by měl být cítit zřetelný odpor a po úplném zavření musí páka bezpečně držet. Není potřeba ji přitom zavírat takovou silou, že ji následně nedokážete otevřít bez nářadí.

Správně zavřený rychloupínák poznáte mimo jiné podle toho, že páka drží v uzavřené poloze a nemá tendenci se sama otevírat. Páka také nemá být volně namířená tak, aby se mohla při jízdě zachytit o okolní předměty.

Páka nemá mířit kamkoliv

U rychloupínáku není důležité pouze samotné dotažení. Rozumně umístěná má být také jeho páka. Neměla by být volně vyčnívající do prostoru, kde může zachytit o překážku nebo kde překáží při manipulaci s kolem.

U předního kola je navíc dobré po každém nasazení zkontrolovat, zda je kolo správně usazené ve vidlici. Nestačí pouze zavřít rychloupínák.

Pevná osa je jiný systém

U moderních horských, gravelových, silničních i elektrokol se stále častěji používají pevné osy. Ty nefungují stejně jako klasický rychloupínák. Kolo je pomocí osy pevně spojeno s vidlicí nebo rámem a osa se dotahuje závitem podle konkrétní konstrukce.

Ani tady ale neplatí „utáhnout co nejvíc“. U řady komponentů výrobce stanovuje konkrétní utahovací moment. Pokud je uvedený například na ose, vidlici, rámu nebo v dokumentaci výrobce, je vhodné se jím řídit.

Především u karbonových komponentů a lehkých závodních kol může být přetažení stejně problematické jako nedostatečné dotažení.

Po každém vyjmutí kola udělejte krátkou kontrolu

Pokud například převážíte kolo autem a před přepravou vyndáváte přední nebo zadní kolo, po jeho opětovném nasazení není dobré jen rychle zavřít páku nebo dotáhnout osu a vyrazit.

• zkontrolujte, zda je kolo správně usazené,
• zkontrolujte upevnění rychloupínákem nebo pevnou osou,
• roztočte kolo a zkontrolujte, zda se volně otáčí,
• u kotoučových brzd ověřte, zda kotouč výrazně nedrhne,
• před jízdou ověřte funkci brzdy.

Správně upevněná kola jsou základ. Stejně důležité ale je, jak na kole zacházíte během samotné jízdy. Způsob řazení, kadence a práce s převody totiž výrazně ovlivňují opotřebení řetězu, kazety i převodníků – u elektrokol ještě výrazněji.

Co je kadence?

Kadence je jednoduše počet otáček klik za minutu. Čím vyšší kadence, tím rychleji nohama otáčíte. Čím nižší kadence, tím více síly obvykle musíte do každého šlápnutí vložit.

Pro běžnou jízdu není potřeba sledovat každou otáčku pomocí cyklopočítače. Důležitější je naučit se poznat, kdy je převod příliš těžký. Pokud při jízdě výrazně tlačíte do pedálů, šlapání je trhané a máte pocit, že každou otáčku doslova „rvete“, je čas zařadit lehčí převod.

Řaďte dřív, než je pozdě

Ideální okamžik pro přeřazení je často ještě před kopcem nebo před výrazným zpomalením. Pokud začnete řadit až ve chvíli, kdy už sotva otáčíte klikami, pohon je pod velkým zatížením a řazení nemusí proběhnout tak hladce.

Před stoupáním proto můžete zařadit lehčí převod ještě na rovině. Jakmile se kadence dostane do příjemného rozsahu, nemusíte do pedálů tlačit zbytečnou silou.

Stejně tak při rozjezdu není důvod vyrážet na nejtěžší převod. Kolo se rozjíždí snadněji na lehčím převodu a teprve s rostoucí rychlostí můžete postupně řadit těžší převody.

Není potřeba používat všechny převody

Počet převodů na kole neznamená, že musíte postupně projet úplně každou kombinaci. Moderní systémy mají široký rozsah převodů právě proto, aby si jezdec mohl vybrat vhodný převod podle terénu a rychlosti.

U vícepřevodníkových systémů je navíc vhodné vyhýbat se extrémním kombinacím, kdy je řetěz výrazně zkřížený. Nejde o to, že by se při jednom takovém přeřazení něco okamžitě rozbilo. Při dlouhodobém používání ale zbytečně zvyšujete boční namáhání řetězu a opotřebení pohonu.

Elektrokolo má jednu zvláštnost

U elektrokola pomáhá s pohybem motor, a právě proto je někdy snadné zapomenout na správné řazení. Motor dokáže kolo vytlačit do kopce i na převodu, který by byl pro běžného cyklistu příliš těžký.

To ale neznamená, že je takové používání ideální. Elektromotor vám může pomoci překonat situaci, ve které byste na klasickém kole už dávno přeřadili. Pohon však stále pracuje pod zatížením a řetěz, kazeta i převodníky se opotřebovávají.

Proto platí i na elektrokole jednoduché pravidlo: motor není náhrada za správně zvolený převod.

Kolo vám také něco „řekne“

Dobrý cyklista nemusí být mechanik. Stačí si všímat změn. Pokud kolo začalo řadit hůř než před měsícem, řetěz začal být hlučný, při šlapání se objevují nové zvuky nebo máte pocit, že něco nefunguje jako dříve, není dobré čekat, až se problém zvětší.

Právě pravidelná kontrola a včasný servis bývají levnější než oprava následků. U pohonu to platí obzvlášť – zanedbaný řetěz může postupně poškodit i další drahé komponenty.

Správným používáním ale péče o pohon nekončí. Ještě důležitější je, co s řetězem a celým kolem uděláte po jízdě. A právě tady začíná nejčastější část základní údržby – mytí kola.

Jak často kolo mýt?

Záleží především na tom, kde a za jakého počasí jezdíte. Kolo používané za sucha na čistém asfaltu nebude potřebovat stejnou péči jako horské kolo po jízdě v blátě nebo elektrokolo používané celoročně.

Po suché jízdě často stačí odstranit prach a případné nečistoty. Po jízdě v dešti, blátě nebo na posolených zimních cestách je ale vhodné kolo očistit co nejdříve. Nechat několik dní zaschlé bláto na kole rozhodně není nejlepší způsob údržby.

Voda ano, tlaková myčka ne

Kolo můžete normálně umýt vodou. Problémem není samotná voda, ale především její množství, tlak a způsob, jakým ji používáte.

Vysokotlaký čistič dokáže dostat vodu a nečistoty tam, kam se běžným mytím nedostanou – například k ložiskům, těsněním nebo do dalších citlivých míst. Proto není dobrý nápad namířit tlakový čistič přímo na náboje, středové složení, hlavové složení, těsnění odpružené vidlice nebo další ložisková místa.

Pokud tlakový čistič používáte, musí být jeho použití velmi opatrné. Pro běžného majitele kola ale vůbec není potřeba. Kbelík, voda, vhodný čisticí prostředek a kartáče udělají většinou lepší práci.

Pozor na brzdy

Kotouče a brzdové destičky jsou na kontaminaci velmi citlivé. Olej, mastnota nebo nevhodný čisticí prostředek mohou způsobit výrazné zhoršení brzdného účinku a nepříjemné pískání.

Proto při mytí kola dávejte pozor, aby se mastné přípravky nedostaly na brzdové kotouče. Pokud používáte prostředky určené na pohon nebo řetěz, aplikujte je pouze tam, kam patří.

Kolo po umytí nenechávejte mokré

Po umytí je dobré nechat vodu odkapat a kolo následně osušit. Můžete použít čistý hadr nebo mikrovláknovou utěrku. Zvláštní pozornost věnujte místům, kde se voda může držet.

U elektrokola je vhodné být při mytí ještě opatrnější. Baterie, motor, displej a konektory jsou konstruované pro běžné používání v odpovídajících podmínkách, ale elektrokolo není určeno k tomu, aby bylo dlouhodobě vystavováno zbytečnému proudu vody z vysokého tlaku.

Mytí je také dobrá kontrola kola

Jednou z největších výhod pravidelného čištění je to, že při něm kolo zároveň prohlédnete. Když je všechno pokryté blátem a mastnotou, některé problémy jednoduše nevidíte.

Při čištění si proto všímejte například poškození plášťů, prasklin, uvolněných šroubů, poškozených kabelů, netěsností, koroze nebo neobvyklých vůlí. Nemusíte přesně vědět, co je špatně. Pokud něco vypadá jinak než dříve, je lepší se zeptat nebo kolo nechat zkontrolovat.

Mytí tedy berte jako základ. Kolo nemusí být naleštěné jako výstavní kus, ale mělo by být čisté natolik, abyste na něm mohli kontrolovat jeho stav a aby nečistoty zbytečně nepracovaly proti vám.

WD-40 není automaticky mazivo na řetěz

Jedna z nejčastějších vět, které v servisu slyšíme, je: „Já to mažu WDčkem.“ Tady je potřeba rozlišovat konkrétní výrobek a jeho určení. Označení WD-40 samo o sobě neznamená, že jde o vhodné dlouhodobé mazivo pro cyklistický řetěz.

Podobně není ideální vzít první olej, který máte doma v garáži. Oleje určené pro jiné mechanismy mohou mít jiné vlastnosti a na řetězu mohou zbytečně zachytávat nečistoty.

Řetěz jízdního kola potřebuje mazivo určené pro tento účel a zároveň vhodné pro podmínky, ve kterých jezdíte. Jiný přípravek dává smysl pro suché letní podmínky a jiný pro mokro, déšť nebo celoroční provoz.

Řetěz nemažte stylem „čím víc, tím líp“

Při mazání není potřeba řetěz celý polít olejem. Ideální je aplikovat malé množství maziva na jednotlivé články nebo jejich pohyblivá místa a následně nechat mazivo proniknout dovnitř.

Potom je potřeba setřít přebytečné mazivo z vnějšího povrchu řetězu. Právě na mokrém povrchu se totiž velmi snadno zachytává prach a další nečistota.

Innobike – když chcete řetěz opravdu dobře namazat

V našem servisu používáme mazivo Innobike, protože nám dlouhodobě vyhovuje jeho způsob aplikace a vlastnosti při běžném provozu kola.

Jeho velkou výhodou je schopnost proniknout do míst, kde má mazivo pracovat, místo toho, aby zůstalo pouze jako silná mastná vrstva na povrchu. Právě proto je ale potřeba počítat s jednou nevýhodou, která může domácího cyklistu překvapit.

A co řetěz před mazáním?

Mazat špinavý řetěz další vrstvou oleje je jedna z nejhorších cest, jak údržbu řešit. Pokud je řetěz pokrytý starým mazivem a nečistotami, je vhodné ho nejprve očistit.

Jak často bude potřeba řetěz čistit, záleží na podmínkách. Po suché jízdě může být znečištění malé. Po jízdě v blátě nebo za mokra se ale nečistoty na řetěz dostanou velmi rychle.

Cílem není mít řetěz dokonale naleštěný za každou cenu. Cílem je odstranit staré nečistoty a přebytečné mazivo tak, aby nové mazivo mohlo správně fungovat.

Mazat řetěz neznamená mazat celou kazetu

Tohle je důležitý rozdíl, který stojí za zapamatování. Řetěz se maže. Kazeta se nemaže.

Kazeta musí zůstat čistá. Olej nastříkaný nebo nakapaný na pastorky pouze vytvoří další povrch, na který se bude lepit prach a nečistoty. Ty se následně dostávají zpět na řetěz a celý systém se postupně zanáší.

Jak poznáte, že už je čas řetěz zkontrolovat?

Nečekejte pouze na okamžik, kdy začne řetěz přeskakovat. To už může být problém mnohem dál.

Pokud se řazení postupně zhoršuje, řetěz je výrazně hlučnější, při šlapání cítíte nepravidelný chod nebo máte najeto mnoho kilometrů bez kontroly, je vhodné jeho stav ověřit.

Právě k tomu slouží jednoduchá měrka řetězu. Ta patří mezi nejlevnější pomůcky, které si může cyklista pořídit, a přitom může zabránit zbytečné výměně celé kazety.

Pokud si nejste jistí, jaký přípravek použít, jak řetěz vyčistit nebo jestli už není opotřebovaný, není potřeba experimentovat. Když si nejste jistí stavem pohonu, je lepší nechat ho zkontrolovat v servisu.

Kazeta se nemaže

To stojí za zopakování. Zuby kazety nepotřebují olej. Jejich úkolem je spolupracovat s řetězem a přenášet sílu. Pokud je polijete olejem, nezlepšíte tím řazení ani chod pohonu.

Naopak vytvoříte mastný povrch, na který se snadno nalepí prach a nečistoty. Ty se následně dostávají zpět na řetěz a celý pohon se zanáší ještě rychleji.

Co tedy s přehazovačkou?

Přehazovačku je dobré pravidelně očistit od prachu a nečistot. Zvláštní pozornost si zaslouží prostor kolem kladek a místa, kde se zachytává bláto.

Kladky přehazovačky se při jízdě neustále otáčejí a postupně se na nich usazuje špína z řetězu. Pokud je necháte dlouhodobě obalené starým mazivem a nečistotami, celý pohon pracuje v horších podmínkách.

Při čištění ale není potřeba přehazovačku rozebírat. Pro běžnou údržbu většinou stačí odstranit nečistoty vhodným kartáčem nebo hadrem a zkontrolovat, jestli se jednotlivé části pohybují tak, jak mají.

Když řazení nefunguje jako dřív

Pokud jste kolo právě koupili a řazení nefunguje správně, není vždy dobrý nápad začít okamžitě otáčet všemi šroubky na přehazovačce.

Špatné řazení může mít řadu příčin – například nesprávně nastavené řazení, poškozené lanko nebo bowden, nečistoty, opotřebený řetěz, opotřebenou kazetu nebo dokonce ohnutou část přehazovačky.

Pokud si nejste jistí, nechte řazení nejprve zkontrolovat v servisu. Jedním špatně utaženým nebo povoleným šroubem můžete původně jednoduchý problém zbytečně zkomplikovat.

Měrka řetězu je malá věc, která může ušetřit peníze

Stav řetězu lze pravidelně kontrolovat jednoduchou měrkou. Je malá, levná a její používání zvládne i člověk, který nechce být domácím mechanikem.

Smyslem není měnit řetěz zbytečně brzy. Jde o to nenechat jeho opotřebení dojít tak daleko, že nový řetěz už nebude správně spolupracovat s výrazně opotřebenou kazetou.

A elektrokola?

U elektrokol platí všechno výše uvedené také. Jen je potřeba počítat s tím, že motor dokáže do pohonu přenášet podstatně větší síly než běžný jezdec.

Proto se u elektrokol vyplatí stav řetězu, kazety a převodníků sledovat ještě pečlivěji. Správně zvolený převod, plynulé řazení a pravidelná kontrola pohonu mají u elektrokola velký význam.

Pokud máte elektrokolo s konkrétním systémem pohonu a nejste si jistí, jaké komponenty použít, je lepší ověřit kompatibilitu před nákupem. U elektrokol totiž není každý řetěz, kazeta nebo jiný díl automaticky vhodný pro každý systém a způsob použití.

Brzdové páky musí být tam, kde je přirozeně ovládáte

U nových kol se poměrně často setkáte s tím, že jsou brzdové páky nastavené podle polohy, ve které bylo kolo zabalené a přepravované.

Pokud páky míří výrazně nahoru nebo jsou naopak otočené příliš dolů, nemusí být jejich poloha pro konkrétního jezdce vůbec vhodná. Brzdová páka má být přirozeným prodloužením ruky, aby bylo možné brzdit bez nepřirozeného zalomení zápěstí.

Proto se po vybalení kola nebo po jeho sestavení vyplatí zkontrolovat nejen řídítka, ale také polohu brzdových pák.

Kotouč se nemaže. Nikdy.

Zní to samozřejmě, ale v servisu se s kontaminovanými brzdami setkáváme pravidelně. Olej, mazivo nebo některé čisticí prostředky na brzdnou plochu kotouče nepatří.

Stejně tak není dobrý nápad používat na celé kolo jeden univerzální přípravek bez rozmyslu. To, co je vhodné na rám nebo řetěz, nemusí být vhodné pro brzdové plochy.

Destičky nejsou spotřebák, na který se podíváme jednou za pět let

Brzdové destičky se postupně opotřebovávají. Jak rychle, záleží na typu brzdy, hmotnosti jezdce, terénu, počasí i způsobu používání.

Pokud je materiálu na destičce málo, brzda už nemusí fungovat tak, jak má. U kotoučových brzd je proto dobré občas zkontrolovat jejich stav a při pochybnostech je nechat posoudit.

Při výměně navíc nestačí koupit „nějaké destičky na Shimano“ nebo „na hydrauliku“. Existuje velké množství různých tvarů a směsí.

A co brzdový kotouč?

Ani kotouč není univerzální kolečko, které stačí vybrat podle průměru. Při výběru je potřeba zohlednit například způsob uchycení, průměr a kompatibilitu s konkrétním brzdovým systémem.

Pokud řešíte výměnu kotouče, připravili jsme k tomu samostatný návod, kde jednotlivé parametry vysvětlujeme podrobněji.

Hydraulické brzdy si samy řeknou o servis

Hydraulická brzda není bezúdržbová jen proto, že na ní není klasické brzdové lanko.

Pokud se páka začne chovat jinak než dříve, brzda je měkká, její chod se výrazně mění nebo se objeví únik kapaliny, není vhodné problém ignorovat.

Odvzdušnění a práce s hydraulickým systémem už navíc není běžná kontrola pro každého domácího mechanika. Pokud nevíte přesně, jaký systém máte a jaký postup výrobce předepisuje, svěřte práci servisu.

Brzdy před jízdou jednoduše vyzkoušejte

Nemusíte pokaždé rozebírat třmen a měřit tloušťku kotouče. Před jízdou stačí základní kontrola.

Nejdůležitější je ETRTO

Na bočnici pláště najdete několik různých označení. Pro výběr správné duše je ale nejspolehlivější právě ETRTO, například 57-622.

První číslo označuje přibližnou šířku pláště v milimetrech a druhé číslo průměr ráfku v milimetrech.

Stejný rozměr se přitom může na různých pláštích objevit pod různými názvy. Například 57-622 může být označeno také jako 29 × 2.25, 28 × 2.25 nebo 700 × 57C.

Právě proto se při výběru duše nespoléhejte pouze na nápis „29“ nebo „28“. Podívejte se na celé označení pláště.

Jak vybrat správnou duši?

Duše musí odpovídat rozměru pláště a zároveň musí mít správný typ a délku ventilku.

Tady vzniká nejvíce zbytečných chyb. Nestačí koupit duši podle toho, že máte „29palcové kolo“. Rozhoduje konkrétní rozsah rozměrů, pro který je duše určena.

Tlak není „čím víc, tím líp“

Další klasická chyba je nesprávný tlak. Někdo jezdí na téměř prázdném kole, jiný nafouká plášť na maximum jen proto, že „tvrdší kolo lépe jede“.

Správný tlak se odvíjí od konkrétního pláště, jeho rozměru, konstrukce, zatížení a způsobu použití. Rozhodující jsou údaje výrobce uvedené na plášti nebo v jeho dokumentaci.

Příliš nízký tlak může zhoršit jízdní vlastnosti a zvýšit riziko poškození ráfku nebo defektu. Příliš vysoký tlak zase nemusí znamenat rychlejší nebo pohodlnější jízdu.

Plášť kontrolujte i bez defektu

Není potřeba čekat, až pneumatika praskne nebo dostanete defekt. Před jízdou se vyplatí občas zkontrolovat stav plášťů.

Sledujte především praskliny, poškození bočnic, vyboulení, cizí předměty zapíchnuté v běhounu a celkový stav gumy.

U elektrokol to platí obzvlášť. Vyšší hmotnost kola a často i vyšší rychlost znamenají, že kvalitní a správně udržované pneumatiky mají na bezpečnosti ještě větší význam.

A když už jsme u defektu…

Defekt nemusí automaticky znamenat, že je potřeba okamžitě koupit nový plášť i duši. Nejdříve je potřeba zjistit, proč k defektu došlo.

Ostrý předmět v plášti, přiskřípnutá duše, špatně namontovaná páska v ráfku, příliš nízký tlak nebo problém s ventilkem – každá příčina se řeší jinak.

Pokud pouze vyměníte duši a neodstraníte příčinu, můžete mít za chvíli defekt znovu.

Mazivo časem nezmizí – ale také nemusí zůstat tam, kde má

V ložiscích, nábojích a dalších pohyblivých částech kola pracují maziva, která nejsou určena k tomu, aby bez jakékoli kontroly vydržela navždy.

Při dlouhém odstavení může dojít ke změně vlastností maziva, vysychání některých mazacích prostředků nebo k problémům způsobeným vlhkostí a korozí. U staršího kola proto není rozhodující pouze otázka „kolik má najeto“, ale také jak dlouho stálo a v jakých podmínkách.

Zvlášť pokud kolo několik let nikdo nekontroloval, je rozumné před návratem do provozu nechat zkontrolovat alespoň základní mechanické části.

Pneumatiky a duše také stárnou

Plášť může vypadat na první pohled úplně v pořádku a přesto už nemusí být v ideálním stavu. Guma postupně stárne a její vlastnosti ovlivňuje nejen používání, ale také čas a způsob skladování.

U dlouhodobě odstaveného kola proto zkontrolujte stav plášťů – jestli nejsou popraskané, deformované nebo jinak poškozené.

Totéž platí pro duše. Samotná skutečnost, že duše několik let „jen ležela uvnitř pláště“, neznamená, že je v perfektním stavu.

Brzdy po několika letech nejsou „jako nové“

Ani brzdový systém není vhodné po dlouhé odstávce jednoduše ignorovat. U mechanických brzd se může změnit stav lanek a bowdenů, u hydraulických systémů je zase potřeba sledovat stav kapaliny a těsnosti.

U kotoučových brzd může být problém také v korozi kotouče nebo v kontaminaci brzdových destiček. Pokud kolo dlouho stálo v nevhodných podmínkách, je dobré před první delší jízdou brzdy vyzkoušet a v případě pochybností je nechat zkontrolovat.

Řetěz může zreznout i bez jediného kilometru

Tohle je další důvod, proč není dobré nechávat kolo dlouhé měsíce bez jakékoli péče. Pokud je kolo vystavené vlhkosti, může se na kovových součástech objevit povrchová koroze.

U řetězu je to vidět velmi rychle. Stačí vlhký sklep, kondenzace nebo dlouhodobě špatné podmínky skladování a řetěz může začít korodovat, přestože jste na kole za celou dobu vůbec nejeli.

Elektrokolo při odstavení? O to víc pozornosti

Elektrokolo má oproti běžnému kolu navíc baterii, motor, displej a další elektronické komponenty. Dlouhodobé odstavení proto není důvodem zapomenout na něj úplně.

Především baterie by měla být při delším skladování udržována podle pokynů jejího výrobce. Nedoporučujeme nechávat elektrokolo dlouhé měsíce bez kontroly a potom ho jednoduše připojit k nabíječce a vyrazit na celodenní výlet.

Pokud si nejste jistí stavem baterie nebo elektropohonu po dlouhém odstavení, je vhodné nechat elektrokolo před sezónou zkontrolovat.

Jak kolo připravit po zimě?

Pokud kolo stálo několik měsíců, nezačínejte první jarní jízdou rovnou dlouhým výletem. Udělejte si několik minut na základní kontrolu.

Kde a jak kolo skladovat

Vlhký sklep není ideální garáž

Sklep může být pro uložení kola praktický, ale pokud je v něm dlouhodobě vysoká vlhkost, není to pro kolo ideální prostředí.

Vlhkost podporuje korozi kovových součástí a může se dostávat také do míst, která nejsou při běžném pohledu vidět. Problémem nemusí být jedna mokrá noc, ale dlouhodobé vystavení vlhkému prostředí.

Pokud máte možnost volby, suché a stabilní prostředí je pro dlouhodobé skladování kola výrazně lepší.

Balkon a přímé slunce?

Kolo ponechané celý rok venku dostává zabrat výrazně více než kolo uložené uvnitř. Déšť, UV záření, mráz, vysoké teploty a změny počasí postupně působí na pláště, těsnění, maziva i další komponenty.

Pokud jiná možnost než venkovní skladování není, snažte se kolo chránit před přímým deštěm a sluncem. Samotná plachta ale neřeší všechno – pokud pod ní zůstává vlhkost, můžete problém naopak prodloužit.

Jak kolo zavěsit?

Pokud kolo skladujete zavěšené, používejte vhodný držák určený pro daný typ kola a jeho hmotnost. U elektrokola počítejte s výrazně vyšší hmotností než u běžného kola.

Důležité je také místo, za které kolo zavěšujete. Držák musí být bezpečně upevněný a nesmí docházet k poškozování ráfku, pláště nebo rámu.

U některých kol může být praktické zavěšení za kolo, jindy je vhodnější jiný typ stojanu nebo držáku. Vždy záleží na konkrétní konstrukci kola.

Elektrokolo a baterie při skladování

U elektrokola je potřeba myslet také na baterii. Ta není jen další součástka, kterou můžete na několik měsíců položit kamkoli.

Při dlouhodobém skladování se řiďte především pokyny výrobce konkrétního systému a baterie. Podmínky skladování, doporučený stav nabití i další požadavky se mohou podle použitého systému lišit.

Pokud elektrokolo přes zimu nepoužíváte, je dobré baterii pravidelně kontrolovat a nenechat celý systém několik měsíců úplně bez pozornosti.

Kolo není nábytek

Možná to zní samozřejmě, ale právě proto na to lidé často zapomínají. Kolo ve sklepě nebo garáži někdy skončí na několik let přesně tam, kam se odloží věci, které „se někdy budou hodit“.

Přes něj se opře další věc, řídítka se něčeho dotýkají, plášť je dlouhodobě přitlačený nebo se o rám opírají jiné předměty. Pak se po několika letech divíme, proč je poškozený lak, deformovaný komponent nebo proč se některá část najednou špatně pohybuje.

Kolo potřebuje při skladování jednoduše bezpečné místo, kde nebude překážet ani být překážkou pro ostatní věci.

Motor není náhrada za správně zvolený převod

Motor dokáže pomoci i ve chvíli, kdy by jezdec na klasickém kole už dávno přeřadil. Pohon ale stále pracuje pod zatížením. Proto i na elektrokole platí, že je vhodné řadit včas a při samotném přeřazení zbytečně netlačit do pedálů maximální silou.

Brzdy dostávají u elektrokola více práce

Vyšší hmotnost elektrokola znamená při zpomalování větší nároky na brzdy. Stav destiček, kotoučů a celého brzdového systému proto není dobré kontrolovat až ve chvíli, kdy se projeví výrazný problém.

Mytí ano, vysoký tlak ne

Elektrokolo se může běžně čistit, ale elektrické části není vhodné zbytečně vystavovat tlakové vodě. U baterie, motoru, displeje a konektorů se řiďte pokyny výrobce konkrétního systému.

Baterie při delším odstavení

Při dlouhodobém skladování se řiďte doporučením výrobce baterie a pohonu. Podmínky skladování i doporučený stav nabití se mohou podle systému lišit. Není dobré nechat elektrokolo několik měsíců úplně bez kontroly a řešit jeho stav až těsně před první dlouhou jízdou.

Co běžně zvládnete doma

Co se vyplatí mít doma

Do servisu nečekejte až na úplné selhání

Pravidelná kontrola je levnější než následky

U řetězu, kazety, brzd, plášťů i ložisek se opotřebení často zhoršuje postupně. Když si změny všimnete včas, bývá řešení jednodušší než ve chvíli, kdy se problém rozšíří na další komponenty.